Koronavirus v duši

Rok trvající koronavirové šílenství způsobilo, že „pozitivní“ jsme už všichni. Virus okupuje, ať více či méně, naši psychiku. A člověk si musí s hořkostí přiznat, že psychiatři a psychologové, se o práci bát nemusí…

Ztratili jsme odolnost

Naše společnost žije v nevídaném blahobytu už tak dlouho, až mnozí podlehli představě, že tomu nikdy nemůže být jinak. Jak se ale nyní ukazuje, je to představa mylná a nebezpečná. Ne, nic není samozřejmost! Toto prozření, aspoň některých z nás, budiž připsáno této situaci k dobru. I když to můžeme popírat, vztekat se, plakat nebo se tomu smát, přiměje nás tato situace nejspíš k narovnání hodnot, pokřivených zběsilým konzumem. I ona jednou pomine, tak jako na světě všechno. Bude se na ni vzpomínat jako na dobu zlou a mimořádně krizovou. Není však jediná, a patrně ani poslední. Tak či tak, naše psychické sily nejsou nekonečné. Měli bychom s nimi hospodařit opatrně, abychom vždy měli ještě aspoň nějaké rezervy.

Jak neskončit u psychiatra

O duševní hygieně, už toho víme spoustu. Zdálo by se proto, že stačí tyto informace jen umět využít v době epidemie. Tu jsme však doposud nezažili. O dobití baterek se nám vlastně vždy měl kdo postarat. Knihovny, posilovny, restaurace, společenské události. A k tomuto všemu, by nám měl teď postačit ideálně pouze náš domov. Je to vlastně výborná možnost ověřit si, jak vydržíme každý sám se sebou a se svými nejbližšími. Dobré to mají vášniví čtenáři a všichni, kteří mají samotářský, na soustředění náročný koníček. To se pak snadněji prchne třeba i před houstnoucí domácí atmosférou. I teď, kdy není dohromady kam utíkat. Je dobré dělat cokoli, co nepodporuje špatnou náladu. A vidět tu pověstnou „sklenici“ vždy raději do půlky plnou než z poloviny prázdnou. Nějaké ty radosti nám přece ještě zbyly. Ven můžeme pořád a to, co dokáže uhlídat psychické zdraví i na velmi dlouhou dobu, je pohyb. Podle momentálního nastavení můžeme zvolna kráčet, klusat, běžet, jak je komu milé. Mimochodem – taky se vám zdá, že lidé kolem vás probíhají tak nějak rychleji, než na jaře? Jsou asi trénovanější, nejspíš i naštvanější. Vždyť dobrou zprávu, aby člověk pohledal. Média se bohužel předhánějí v servírování těch špatných. Pouštějme jich k sobě jen tolik, abychom byli v potřebném obraze, co, kdy a jak, se (ne)smí. Své myšlenky obracejme jen k optimistickým záležitostem a výhledům. I když zrovna to, je teď docela pracné. Ta nejjednodušší psychologická rada zní: „Když je zle, držte se všeho, co funguje, byť jsou to třeba maličkosti, a snažte se vše, co je možné, dělat stejně jako dřív. A já jen dodám pro všechny případy. Pokud se vám doma práší na boxovací pytel, zavěste si ho…