Již v dětství nás rodiče učí, abychom uměli pozdravit, poprosit a poděkovat. A právě již zmíněné ‚děkuji‘, v dospělosti hodně zanedbáváme a podceňujeme. Zařaďte opět do slovníku toto zázračné slovo a uvidíte, že se najednou začnou dít zázraky!
Děkuji stojí za řeč
‚Máš krásný svetr.‘ Pochválí vám kolegyně v práci. ‚Ale, to nestojí za řeč, už ho mám dlouho.‘ Odpovíte. Vidíte v tomto jednoduchém dialogu sebe? Nejste jediní. Spousta z nás pochvalu, byť je míněna v tom nejlepším zájmu, ihned shodí. Proč tomu tak ale je? Proč se neusmějeme a neřekneme prosté ‚děkuji.‘ Schválně si to někdy zkuste, zareagovat takto. Uvidíte, že vaše reakce vyloudí úsměv i kolegyni. Zlepšíte tak den nejen sobě, ale i jí.
Deník díků
Napadlo vás, že byste si mohli založit zápisník, ve kterém byste každý den děkovali? Ptáte se, proč?! A za co děkovat? Odpověď je prostá. Děkujte za to, za co jste ten den vděční. Za pevné zdraví, milující rodinu, za nový kabát, který jste pořídili ve slevě, či za napěněné cappuccino, které jste měli tu možnost si vychutnat cestou do práce. Říkáte si, že to jsou maličkosti, které nestojí za řeč? Opak je ale pravdou. Právě tyto drobnosti nás dělají šťastné nejvíce. A proto je třeba se za ně naučit děkovat. Přečtěte si svoje zápisky třeba každý měsíc zpětně. Uvidíte, jak málo stačí k tomu být skutečně šťastný.
Bumerang v podobě vděčnosti
Stále váháte? A co takhle udělat experiment? Zkuste předchozí dvě rady vydržet měsíc. Poté si v klidu sedněte, otevřete víno nebo si uvařte kávu a projděte si deník díků. Zamyslete se, kolikrát jste poděkovali v běžném životě. Vděčnost. Cítíte vděčnost? Je totiž pravidlem, že kolik vděčnosti dáte, tolik se vám rychlostí blesku, podobně jako bumerang, vrátí. A to několikanásobně větší vděčností a štěstím.
A jak jste na tom s děkováním vy?
- Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit