Pečení domácího chleba

PEČENÍ DOMÁCÍHO CHLEBA

Není lepší způsob jak začít den, než si dát na snídani čerstvě upečený chléb.

Jak to bylo dříve

Chléb je potravina, kterou člověk jedl už od pradávna. Vesnický chléb se vždy pekl ve velkých kamenných pecích, které se roztápěly jednou týdně. Hospodyně z celé vsi pekly společně velké bochníky chleba pro celou svou domácnost. Byla to nejen praktická věc, ale i společenská událost. Z dřevěné díže, ve které chléb kvasil, hospodyně oškrábala zbytky kvásku a ten sloužily jako základ na další várku chleba. Ve městech fungovala hokynářství, kde se prodával chléb i další druhy pečiva.

Tak to bylo až do 20. století, kdy nastalo období chlebového temna a naplno se rozjely pekárny, kde se začaly přidávat do chleba různé konzervanty, éčka a další přípravky. Takto upravovaný chléb je velmi nekvalitní a rychle zplesniví.

Avšak v dnešní doba je dobou osvícenství domácích pekáren, kdy hospodyňky přišly na chuť opět chlebům vlastní výroby a začaly se zajímat o to, z čeho se vyrábí a vymýšlet nové recepty.

Ingredience tradiční i netradiční

Základem pečení chleba je kvásek. Založení kvásku trvá pět dní, kdy do malého množství žitné mouky přidáte vodu s cukrem a tato směs vám začne postupně kvasit. Kvásek během následujících pěti dní přikrmujte další vodou a moukou, až je hotov a můžete péct domácí chléb.

Pokud si na kvásek netroufáte nebo se vám jej nedaří založit, můžete si upéct dobrý domácí chléb i s pomocí droždí. Aby měl kyselou chuť, dochuťte jej lžící octa.

Původní staročeský chléb byl černý chléb z žitné mouky. Dnešní chleby, které běžně koupíte v obchodech, bývají ze směsi žitné a pšeničné mouky.

Nemusíte se držet původních receptů, můžete i experimentovat, k dostání je množství nových i znovuobjevených druhů mouky, které jsou k dostání nejen ve zdravé výživě. Mouka z čočky, kukuřičná, cizrnová, špaldová, rýžová, amarantová, mandlová i kokosová a mnohé další, které dodají vašemu chlebu zajímavé chutě.

Chléb se dochucuje kořením, většinou kmínem nebo směsí chlebových koření, ve kterých bývá ke kmínu přidán fenykl, anýz nebo koriandr. Nezapomeňte chléb dostatečně posolit.  

Recept

Domácí pšeničnožitný chléb

400 g polohrubé pšeničné mouky

150 g hladké žitné mouky

250 g teplé vody

droždí

1 lžíce octa

3 lžíce oleje

1 lžička kmínu

1 lžička soli

Ingredience vypracujte do hladkého těsta ručně nebo pomocí mixéru s hnětacími metlami. Chlebovou formu vymažte olejem a vysypte pšeničnou moukou. Vlijte těsto a počkejte, až trojnásobně zvýší svůj objem, přibližně až se dostane na okraj formy, aby vám nevyteklo. Dáme do trouby, předehřáté na nejvyšší teplotu a pečeme, dokud není kůrka pořádně vypečená. Jestli je chléb upečený, zjistíme tak, že poklepeme na horní stranu chlebu a pokud zní dutě, je hotov. Je lepší kůrku pořádně vypéct, chléb je pak pevnější a při krájení se nedrolí na okrajích. Při pečení můžeme potřít horní stranu chleba vodou, olejem nebo rozkvedlaným vejcem, pro lesk a karamelovou barvu kůrky. Po upečení necháme vychladnout na mřížce, aby chléb nenavlhnul. Krájíme až po úplném vychladnutí, nejlépe na druhý den.

Zajímavosti

Ve světě se místo tmavého chlebu, jak jej známe my, peče většinou chléb bílý, z mouky pšeničné nebo chlebové placky.

Chléb se objevuje v mnoha českých příslovích a pořekadlech. V minulosti se kolem něj tradovalo mnoho pověr a býval také talismanem.

Když dáte k čerstvě upečenému perníku kousek chleba, perník dříve změkne.

Chléb je plný vitaminu skupiny B, hořčíku a železa, jeho pravidelná konzumace prospívá našemu zdraví.

V minulosti byli nepoctiví pekaři namáčeni za trest v koši do řeky.

Tradičním uvítacím pokrmem na českých vesnicích je chléb a sůl.