„Teda, Tami, seš to ty?“ Zeptá se mě překvapeně Oliver. Brčko držím stále mezi zuby, jen hlavou přikývnu na souhlas. „Ty jo, kolik je to už let, co jsme se viděli naposledy?“ Přemýšlí, já stále mlčím. „Vůbec si se nezměnila.“ Dodá.

„Za to ty si, koukám, nějak vyrostl!“ Řeknu ironicky, přitom usrknu ze sklenice Aperol.

„No, vyrostl, spíš jsem přibral!“ Zakření se.

„Nebo lépe řečeno zmužněl.“ Upřesním a po očku po něm mrknu. To není možný, já s ním tady normálně flirtuji!

„A co, povídej. Jak se máš? Co děláš?“

„Od kdy tebe zajímá, jak se mám a co dělám?‘ Zeptám se opět s ironií v hlase.

„To se nemůžu zeptat, jak se má moje bývalá láska?“ Šibalsky se na mě usměje.

Mně naskočí knedlík v krku. „Jasně, bývalá láska!“ Odseknu mu a na slovo bývalá kladu velký důraz.

„Hele, nedělej netykavku, však si jenom povídáme, ne?!“ Nedává se.

„Mám se výborně, děkuji za optání.“ Odpovím a dávám oči v sloup.

„Toto už víckrát nedělej! Kdyby si jenom věděla, co to se mnou dělá!“ Pokárá mě, v očích mu probleskne jiskra.

„No teda nevím!“ Řeknu nepřítomně a dávám si slánku od drinku zase do úst. On se na mě dlouze podívá. Jeho oči mě přímo spalují pohledem. Rázem jako by mi bylo opět šestnáct! Ten stejný pocit, ty stejné oči. Snažím se zamrkat, abych ho ze sebe setřásla. On se na mě šibalsky usměje a odejde.

Co to bylo? Víří mi myšlenky v hlavě. Rozhodnu se, že si odskočím na toaletu, abych se trošku od sezení protáhla.

Když si umývám ruce, v zrcadle opět spatřím jeho odraz. Ztěžka polknu, srdce mi poskočí. Asi mám halucinace, pomyslím si a zavrtím hlavou, abych si ji vyčistila.

Utírám si mokré ruce do ubrousku, který vhazuji do odpadkového koše. Vycházím ze dveří, když mě něčí ruka čapne. Já strachem málem umřu.

„No kde seš, prosím tě?!“ Vybafne na mě Alena už v podnapilém stavu.

„Málem si mě vyděsila k smrti!“ Vyjeknu na ni ještě přidušeně.

„No není tahle party úžasná?“ Dme se pýchou, oči jí nadšením září.

„Ani ne, neměla jsem tě poslechnout. Měla jsem jet radši domů za Lukášem!“ Vykřikla jsem po ní.

„Aby ses z něho nepodělala! Jste jak důchodci!“ Vyštěkne. Její ruka mě opět tahá s sebou. Tentokrát na taneční parket. „Jdeme tancovat!“ Zařve přes hlasitou hudbu.

A tak se spolu s dalšími zmítám v rytmu hudby. V dálce zahlédnu Olivera. Drží v ruce panák s alkoholem. Když mě spatří, vezme ho do ruky a ukáže směrem ke mně, abych si dala s ním. Já se rychle kouknu před sebe. Alena nikde. A tak se rychlým krokem belhám za Oliverem.

„Co piješ?“ Zeptá se.

„Mně je to jedno. Klidně to, co ty.“ Vzdechnu.

„Zdáš se mi nějaká nešťastná. Ale neboj, já tě rozveselím!“ Řekne už v mírné náladě. Já se jenom usměji a zavrtím hlavou. „Tak na co?“ Ptá se s panákem v ruce, druhý podává mně.

„Na státnice, abych je měla brzo hotové a měla klid!“

„Ještě, že ty už mám za sebou.“ Odpoví a dává prázdné skleničky zpátky barmanovi.

„Já jsem nevěděla, že si taky chodil sem na školu.“

„Ale já jsem sem nechodil.“ Řekne sebejistě. Já na něho nechápavě hledím. „Ještě jednoho?“ Dodá. Já kývnu. Co jiného mi taky zbývá. A když už jsem tady.

Asi o deset panáků rumu později se bavíme jako nejlepší přátelé. Vzpomínáme a smějeme se.

„Víš, tebe jsem měl stejně ze všech holek nejradši.“ Promluví Oliver už opileckým tónem.

„To sotva! Normálně si se na mě vykašlal! Odkopl si mě!“ Odpovídám mu už taky opilá.

„Byl jsem mladý, no. A taky blbý.“

„No, aspoň, že to přiznáš.“

„Teď jsem teda už o něco starší, ale o moc lepší to není.“ Řekne a povzdechne si.

„Jak to?“