Příběh

"Pouto minulosti"

Seděla jsem na přednášce. Jednou rukou jsem si točila pramínek vlasů okolo ukazováčku. V druhé ruce jsem svírala propisku, jejíž konec jsem cumlala mezi rty. Byl to poslední předmět z tohoto dne. Marketing jsem vnímala pouze jedním uchem. V hlavě jsem si již spřádala plány na večer. Je pátek, takže z kolejí pojedu zpátky domů, za rodinou. A také za přítelem. Už jsem ho skoro měsíc neviděla. Hrozně ho zanedbávám, pomyslela jsem si. Ale škola byla teď pro mě přednější. Je červen a já dělám státnice, takže se teď opravdu nenudím. Už mi bolí oči od každodenního biflování.

„Děkuji za pozornost.“ Loučí se s námi profesor. Sbalím si všechny věci do kabelky a rychlým krokem vybíhám z učebny.

„Tamaro?!“ Uslyším za sebou známý hlas, otáčím se tím směrem. „Počkej, kam tak spěcháš?“ Ptá se mě nechápavě spolužačka a spolubydlící z kolejí.

„Spěchám na vlak, jedu domů.“

„Co blbneš? Dneska je přece ta party! Nebo si zapomněla?!“

Sakra, party. Ano, úplně jsem na ni zapomněla. Jednalo se o akci školy. Koná se v jednom zdejším klubu.

„Já jsem na to v tom shonu učení úplně zapomněla.“ Přiznala jsem Aleně.

„Neblbni a pojď s námi. Odreaguješ se od učení. Domů můžeš jet až zítra.“ Přemlouvala mě, rukou mi přitom chlácholivě sáhla na rameno.

„No, tak dobře.“ Dodala jsem s pachutí na jazyku.

A tak jsem dorazila na koleje a místo balení věcí na víkend jsem se chystala do klubu. Protože bylo léto a teplo, sáhla jsem po bílých, vzdušných šatech. Byly elegantní, pohodlné a, přiznejme si, i neskutečně sexy.

Asi o dvě hodiny fintění a zkrášlování později jsme se konečně dostaly společně s Alenou na party. Ta mi ale v mžiku prchla, protože uviděla známou tvář. Já jsem rázem zůstala sama, na pospas dychtivému a rušnému davu.

Sedla jsem si na stoličku u baru a objednala si Aperol Spritz. Brčkem jsem usrkla nahořklý nápoj a rozhlédla se po okolí, jestli náhodou nespatřím někoho známého. Opsala jsem očima kolo, ale nikdo nikde. Vzdechla jsem a znovu se napila. Asi o pět minut později jsem se opět ohlédla. Ztěžka jsem polkla. Alkoholický nápoj mi uvízl v krku. Toho, koho jsem spatřila, jsem opravdu nečekala, ne tady. Vždyť ten už dávno nestuduje. A jak je to vůbec dlouho, co jsem ho viděla naposledy? To jsem snad vyšla základku! A teď ho vidím opět! Má na sobě bílou košili a tmavé kraťasy. Tančí uprostřed parketu, jeho boky se rytmicky vlní. Všimne si, že si ho prohlížím, náš pohled se setká. Rázem jako by taky zkamení, přestane se hýbat. Já se zakuckám ještě víc. Jeho rty vykouzlí překrásný, americký úsměv. Rychlým krokem pádí přímo ke mně.